Adam Ondra

„Žiju, abych lezl, Iezu, abych žil.”

Adam začal lézt, když mu byly asi 3 roky a brzy bylo vidět, jaké má nadání. V roce 2001 (když mu bylo 8), dal onsight své první cesty obtížnosti 7b+ (5.12c). Onsight jeho první 7c+ (5.13a) a redpoint 8a (5.13b) přišel hned o rok později. Během následujících čtyř let dal onsight cest 8a (5.13b), 8a+ (5.13c), 8b (5.13d), a redpoint 8c (5.14b) a 9a (5.14d). Poprvé vyhrál v lezení na obtížnost na světovém poháru v roce 2009 (když mu bylo 16) a ten samý rok získal také stříbrnou medaili na mistrovství světa, opět v lezení na obtížnost, přičemž obou úspěchů se mu povedlo dosáhnout v kategorii dospělých.

V roce 2012 (když mu bylo 19) dal redpoint a jako první přelezl cestu Change (Flatanger, NOR), což je první cesta na světě obtížnosti 9b+ (5.15c). O rok později dal redpoint a jako první vylezl La Dura Dura (Oliana, ESP) a Vasil Vasil (Sloup, CZE), což jsou další cesty s obtížností 9b+ (5.15c). V roce 2016 (když mu bylo 23) vylezl jako druhý na světě Dawn Wall (El Capitan, USA), vícedélkovou cestu dlouhou 915 metrů, přičemž celý přelez trval jen 8 dní. Tuto cestu jako první vylezli Tommy Caldwell a Kevin Jorgeson rok před Adamem. Jejich výstup trval 19 dní. V roce 2017 (když mu bylo 24) se Adam vrátil do Flatangeru v Norsku, aby dal redpoint a jako první přelezl Silence, světově první cestu obtížnosti 9c (5.15d). Další velký úspěch přišel v roce 2018, kdy se mu povedlo dát flash na Super Crackinette (Saint-Léger-du-Ventoux, FRA), což je cesta s obtížností 9a+ (5.15a).

V roce 2021 se Adam zúčastnil jako jediný český lezec letních olympijských her v Tokiu. V kombinované disciplíně (lezení na rychlost, bouldering a lezení na obtížnost) se dostal až do finále a vybojoval šesté místo. Následující rok Adam strávil ve skalách, kde si připsal na účet přelez nejtěžší cesty v Česku - Zvěřinec (9b+, 5.15c) a ke konci roku 2022 se mu podařil první volný přelez propasti Macocha v Moravském Krasu.

V roce 2023 zaznamenal Adam významné sportovní výstupy, mezi které bezpochyby patří El Maquinista 9a+/9b (5.15a/5.15b) v Montanejos ve Španělsku. Kromě toho přelezl na flash 9a (5.14d) cestu Peščena Ura v Sopotě ve Slovinsku. V roce 2024 pokračoval dalšími úspěchy, mezi které patří tradiční cesta Bon Voyage 9a (E12) v Annot ve Francii a Narcissus 9a (5.14d) v italském údolí Val Pennavaire. V červenci 2024 se zúčastnil druhých olympijských her v Paříži, kde obsadil 6. místo v kombinaci lezení na obtížnost a boulderingu.

V roce 2025 zahájil sezonu opakováním ikonického boulderu Soudain Seul 9A (V17) ve francouzské oblasti Fontainebleau. V květnu poté přelezl na flash britskou tradiční cestu Lexicon (E11) v Lake District v Anglii. Na začátku listopadu přidal flash legendární spárové linie Green Spit (8b+ trad) v italském údolí Valle del Orco. Rok završil přelezem bouldru Foundation’s Edge 8C (V15) ve švýcarském Fionnay, kde se stal teprve druhým lezcem na světě, kterému se podařilo tento boulder přelézt stylem flash.

Rok 2026 Adam tráví většinu času v Itálii se svou ženou Ivou a synem Hugem, kde kombinuje rodinný život s lezeckými projekty po celé Evropě. Stanovil si cíl vylézt ty nejtěžší bouldery světa stylem flash a na jaře se mu to povedlo hned u třech boulderů obtížnosti 8C. Nejvíce si cenil boulderu Emotional Landscapes v rakouském Maltatalu. Kromě rakouského úspěchu zazářil ve Švýcarském Ticinu, kde zdolal Lion’s Share a následně náročný boulder Celestite. Tím pro něj na chvíli boulderingová etapa skončila a vystřídala jí příprava na závodní sezonu, která vyvrcholí koncem léta Mistrovstvím Evropy ve francouzském Lavalu.