Je tu spousta lezeckých oblastí, které jsou "profláknuté" a do kterých všichni hojně jezdí, zatímco některá místa tu jsou doslova zapomenutá. Hned za hranicemi na Slovensku v pohoří Malé Karpaty se v idylických zelených kopcích skrývá malá vápencová jeskyně. Kromě jednoho starého článku v horolezeckém časopise z roku 2001 jsem o ní neměl moc informací. Vždycky je pro mě skvělé jít do skal, kde jsem nikdy nebyl, vždycky mám pocit, že moje dobrodružná duše ožila.
Nejdřív mě trochu zklamalo, že všechny těžké cesty jsou tady víceméně vysekané. Nejpřevislejší opuštěný projekt s názvem Tadej Slabe (podle slovinské lezecké legendy dělající v 90. letech těžké cesty, většinou v totálním stropě jeskyně Mišja peč) byl pokrytý popelem z ohniště pod ním. Trvalo půl hodiny, než jsme objevili nejen chyty a stupy, ale dokonce i nýty! Cesta je většinou vysekaná v úplně hladkém stropě, ale cesta má hezký flow a vyžaduje jedinečnou silovou vytrvalost, kterou obyčejně na skále najdete jen zřídka. Mám pocit, že tyhle staré vysekané cesty jsou svědectvím dob minulých, a přestože dnes se sekáním cest nesouhlasím, nevadí mi čas od času ty staré vysekané cesty vylézt.
Zajímavý je okamžik kolem času 1:30, kdy jsem si byl jistý, že ten krok snad překampuju, ale zjistil jsem, že mám fakt nateklo a musel jsem najít záludnou patu přímo nad hlavou. Ten den jsem krom téhle cesty s názvem Černá střecha od popela 8c+ také vylezl také další projekt s názvem Haremyeb 8c+ a flashnul jsem Anacundu 8b+ (o tom více v dalším postu).
Až cestou zpět na benzínce jsem zjistil, že mám obličej stále plný popela a vypadám jak kominík :-)
Mohlo by vás zajímat
