Stále velká radost tam být

Vracím se domů z mistrovství světa s 15. místem, což ve mně vyvolává smíšené pocity. Z hlediska výsledku je to zklamání. Dalším zklamáním bylo, že jsem v těchto závodních cestách nedokázal plně využít svou aktuální formu. Tohle mistrovství a celou sezónu jsem vnímal jako něco, co mi ukáže, jestli na to ještě mám a jestli má smysl vkládat do přípravy tolik energie, nebo jestli bych se měl věnovat jen lezení na skalách. Nicméně mám pořád pocit, že jsem nenašel odpověď, protože se mi nepodařilo uspět v žádné cestě.

Pozitivní je, že při nástupu k cestě, na velkém pódiu a před diváky, mám stále husí kůži. To ve mně zůstává. Myslím si, že bych tenhle pocit ještě rád zažíval i dál. I atmosféra v izolační zóně se nezměnila = stále je velká radost tam být.

Mistrovství světa v Soulu byla velká událost s výjimečnými výkony, které jsem s obdivem sledoval. Je skvělé vidět pokrok tohoto sportu a to, jak se vyvíjí. Doufám, že v budoucnu budu moci být i nadále jeho malou součástí.

Každý velký závod ale není jen o samotné události, ale také o tréninku a přípravě. Tentokrát bylo obzvláště příjemné sdílet většinu tréninků s parťákem Jakubem Konečným. Děkuji také za všechny tréninky Petrovi Klofáčovi a fyzioterapeutkám Markétě Nevělíkové i Gabriele Vráblikové. Velké díky patří také mnoha různým stavěčům a nakonec i mé rodině, především mé nejmilejší Ivě. 

Nyní nadešel čas se trochu nadechnout čerstvého vzduchu na našem nejoblíbenějším místě.

Fotografie od Honzy Virta.