O víkendu jsem si Innsbruck užil opravdu naplno. Po závodech v Praze jsem necítil žádný tlak a hlavně jsem si chtěl lezení na stěně prostě užít. Na začátku sezóny jsem ani neměl v plánu do Innsbrucku jet, ale před pár týdny mě nadchla parta z Arca a rozhodl jsem se zúčastnit, protože cesta tam opravdu není moc daleko. Fyzicky jsem se cítil lépe než v Praze a nakonec jsem dokonce topoval jednu kvalifikační cestu (přehlédněme fakt, že byla téměř vertikální, na rozdíl od všech ostatních cest).
Finálová cesta byla skvělá, ale šlo hlavně o to zvládnout, jak máte víc a víc nateklo – není to zrovna styl, ve kterém bych obvykle vynikal, ale cestu i fandění davu jsem si opravdu užil. Lezl jsem přesně tak, jak bych chtěl a na co jsem trénoval. Na rozdíl od Prahy jsem měl pocit, že se v budoucnu mohu znovu vrátit na pódium.
Byla obrovská zábava sdílet tu finálovou atmosféru s mým tréninkovým parťákem. Gio Placcim – tenhle kluk je opravdu oddaný své práci a ten úspěch si zasloužil! Díky Jakobovi Schubertovi za to, že mi dal naději, že ještě nejsem příliš starý, a že mi znovu ukázal, jaký je to stroj. Gratuluji Neo Suzukimu a Janje Garnbret za to, že byli naprosto fenomenální.
Přestěhování do Arca udělalo trénink na další závody mnohem zábavnější a možná i efektivnější, hlavně z hlediska motivace. Teď je čas na malou závodní pauzu, ale koncem srpna se vrátím na mistrovství Evropy do Lavalu.
Fotografie od World Climbing.
